Tady chcípnul pes
Pes žije na debecko.cz
Jsem čerstvý vysokoškolák (Institut ekonomických studií FSV UK) koketující s grafikou (hlavně logo designem), rádoby geek a zapálený, ale zoufale prachmizerný kytarista.
Pokud míříte do IT, skvělou volbou je jistě ČVUT, FIS VŠE nebo VUT. Na takovou filosofii tu máme „karlovku“, případně „masaryčku“, není prý špatná ani olomoucká UPOL. Pokud jste ale stihli první článek Vybírám vysokou školu ještě předtím, než se mi ho povedlo smazat, víte že já mířím do oborů ekonomie, businessu a sociálních věd (hlavně politologie a média).
Do „dedlajny“ pro podání přihlášek zbývá dvacet dní. V příštích dnech si tady tedy budu „sumírovat“ své myšlenky o jednotlivých „vejškách“, jejich výhody a nevýhody a hlavně dosavadní zkušenosti, třeba právě s podáváním přihlášek. Tím, že to sepíši veřejně, snad i někomu pomůžu. V těchto dnech (nálady se mění, znáte to) mě to nejvíc táhne na Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (ies.fsv.cuni.cz). Je to malinká (řádově stovky studentů) škola zaměřená na teoretickou ekonomii. Učí se (většinou) v jediné budově nedaleko Václaváku, je přilíplá ke „karlovce“. Její velikost je obrovskou výhodou („rodinné prostředí“) i nevýhodou (statický, nepřizpůsobitelný rozvrh). To samé se dá říci o propojení s UK. Na jedné straně přidává k jakés takés prestiži, budete ho ale proklínat třeba hned při vyplňování přihlášky. Tu založíte a vyplníte v on-line systému FSV UK. Pak ji ovšem musíte vytisknout, zaplatit složenkou, ústřižek přilepit na přihlášku a tu libovolným způsobem dopravit do Prahy, tak, aby tam dorazila do konce února, což je v dnešní elektronické době opruz největšího kalibru. Bacha, součástí přihlášky je strukturovaný životopis. Pokud jste ho ještě nikdy nepsali, nejspíš se z toho zvencnete (nemáte tam totiž moc co napsat). Já jsem z toho celej zvencnutej už druhým dnem. Přijímají na základě Národních srovnávacích zkoušek z OSP (40 % hodnocení) a matematiky (60 % hodnocení), úspěšnost byla loni asi 40 % (přihlášeno 505, přijato 201).S kolejemi a menzami je to všelijaké, škola je to prý vcelku náročná. Největším sítem je matematika, dá se ale zvládnout. Více na TN.CZ, ale hlavně na skvělé wiki Kuchařka studenta na IES FSV UK. Něco málo se lze dozvědět i ze samotného ies-prague.org a tamního fóra. Takovéhle informace o vysokoškolském životě se zdají býti samozřejmostí, ale vězte, že jinde je často budete hledat marně. O VŠE a MUNI snad zítra a pozítří. O ostatních vysokých školách už neuvažuji.
„O znalosti mateřštiny snad žádná diskuse není. Přesto:
Maturitní písemky z ČJ = prověrka znalostí slohu a gramatiky. => Převažuje učivo základní školy.
A výčet znalostí literatury? Jde o to, aby student odemlel naučené věty o životě a díle básníka?
Nebo o to, aby dokázal sám pochopit o čem že to píše Čapek v Krakatitu?
Čest budiž všem češtinářům, kteří učí a chtějí to druhé.“
Nemám ho rád. Všechny ty diskotékové a jiné víkendové lásky (a že jich je!) vystoupí najednou na povrch ve výbuchu srdíček, čokoládiček a kytiček, ale hlavně přáníček. Snad každá z nich stvoří alespoň jednoho jedince, který má neodbytnou potřebu vykřičet do světa, jak toho druhého :-*****:-*<3MILUJE!!!!!mtmr. Vyrývají svá vyznání do laviček, skrývají je do opulentních dárků, velmi názorně je vyjadřují svým chováním na veřejnosti a nově jimi moří i své virtuální přátele.
Krásně toho využla Milka ve své reklamní kampani Řekni to s Milkou (bacha, web kompletně ve flashi!). Jde o soutěž, ve které musíte spamováním přátel i jinými prostředky donutit co nejvíce lidí, aby Vám dali hlas. Odměnou za výhru (ke které potřebujete řádově stovky hlasů) je vyvěšení Vašeho milostného vyznání na reklamu (!) Milky. Soutěžící si můžou urvat ruce, aby na onen plakát protlačili vyznání typu: „Kubíčku miluju tě a pořád budu!“, „Strašně moc tě miluju Ondrášku můj :* :)“, „To nejsladší srdce pro mého Zlého Draka P.s.: Zlobíš!“ nebo „Leničko beruško moje MILUJU TĚ Jsi to nejůžasnější co mám“. Vybírám z prvních míst z celé republiky, které cituji i s chybami. Zkuste se na webu soutěže popídit po dalších vyznáních, je to záruka docela zábavného večera. Ve svých osmnácti letech téměř určitě ještě nevím, co je láska. Ale můžu s jistotou říci, že tohle láska není.A na závěr můj nejsilnější argument – na svátek zamilovaných bude i letos moc zima :).
Většinu svého Života vedete proti něčemu Svatý boj. Neválčíte za naplnění svého Životního příběhu. Naopak, drápete se ke špici Velkého pochodu proti Zlu.
Je úžasné, co s psaným textem svede jediné velké písmeno. Z naprosto obyčejných slov a běžných věcí se stávají až démoni, kteří rozhodují o Osudu. Velmi účinné, v literatuře i ideologiích hojně využívané i zneužívané, že, Velký Bratře?
A dnes si dáme tu prý čecháčkovskou o vymýšlení důvodů, proč to nejde…
Jsem nemocen a Vy se navíc určitě nemůžete dočkat nového dávkovače léků počítače tablet, který za pár chvil představí na další z incredible, amazing, awesome lekcí jablečného marketingu.
Nechám Vás a dnes si tady pro sebe jen tak zalinkuju.
Kytaristu, kterého byste neměli minout.
Tak trochu švindlujícího kytaristu, kterého byste neměli minout.
Skvělý internetový Deník Referendum.
Konečnou pravdu o 11. září 2001.
Tu velkou slávu kdesi za mořem.
Ale i své starší pravdy:
Jsme v pasti, v díře, v jámě.
Neocitli jsme se v ní náhle, žijeme v ní už celá desetiletí. Už ani nevíme, jak jsme se do ní dostali. Kyslík tu ale je, kus žvance také, čistou oblohu vysoko nad hlavou máme odjakživa; příkré hliněné srázy, které nás obklopují, vlastně ani nevnímáme. Vždyť je vlastně ani nevidíme, do tak hluboké díry proniká jen málo světla… Občas z nebe spadne hořící sirka nebo i pochodeň a odhalí nám kus tmavé, červy prolezlé země. Vezmeme lopatu a červy přehodíme jinam nebo prostě jen počkáme, než oheň uhasne.Někdo se možná pokouší vyšplhat po některém z mnoha lan spuštěných do jámy, jiný se učí létat, většina ale zůstává dole, ba každého, kdo je kousek nad zemí, stahuje vší silou zpět dolů. Kyslík, kus žvance i oblohu nad hlavou tu přece máme, co chtít víc?Neberte život příliš vážně, stejně z něj nevyváznete živí.
Neberte život příliš stejně, vážně z něj nevyváznete živí.Neberte život příliš živí, stejně z něj nevyváznete vážně.Neberte život stejně příliš vážně, živí z něj nevyváznete. Neberte život příliš stejně, nevyváznete z něj. Vážně!Neberte život vážně, stejně z něj příliš nevyváznete.Neberte život, vážně z něj nevyváznete stejně.Neberte život stejně vážně, příliš živí z něj nevyváznete. Příliš živí, neberte život vážně, stejně z něj nevyváznete.Stejně neberte život příliš vážně, živí z něj nevyváznete.Neberte život příliš vážně, živí, stejně z něj nevyváznete.Neboli pár slov k maturitním plesům přesně podle hesla: „Ještě, že jsem tu já se svými radami :).“ Svůj ples i pár dalších už mám za sebou, už jsem tedy zčásti oprávněn k troše hospodského nadávání i mentorského poučování. (I troše té duševní podpory.)
Nepanikařte. Z toho, co je potřeba zařídit se půlka zařídí sama. Druhou půlku pak celou zvládne tým dvou, tří „akčních“ spolužáků. Nebuďte mezi akčními spolužáky.Nezdržujte. Dívat se, jak šest minut chodíte tam a zpět (tzv. nástup) nebaví snad už ani rodiče. Pokud nebudete mít něco opravdu úžasného (nejspíš nebudete), zkrouhněte to. Nebojte se. Nespadnete. A když spadnete, zvednou Vás. Budou Vás mít rádi, budou Vás podporovat. Užívejte si šerpy, díky ní dnes můžete skoro všechno. Užívejte si Vašich partnerů, příbuzných a přátel (v tomto pořadí), jsou tu jen kvůli Vám. Nesušte hubu. Zařiďte si pro maturanty vlastní místnost, salónek. Vybavte ho dostatečnou zásobou alkoholu (dostatečná zásoba alkoholu = množství, které „nám musí bohatě stačit“ × 2). Nepouštějte tam cizí lidi. Bez výjimky. Nechlastejte. Pijte, ale nechlastejte. Ožrat se můžete za týden na Vaší oblíbené diskotéce. Tam Vás u toho neuvidí babička. Věřte, babička Vás u toho nechce vidět.Nedělejte Zagorku. Třeba svou třídu nemáte rádi, držte ale s ní. Připravte sál. Ukliďte po sobě. Uděláte hodně dobrý dojem. Třeba nemáte plesy rádi, ale dnes se bavte. Po svém. Uzavřete se mezi dva, tři nejlepší kamarády nebo tančete na parketu s náhodnými kolemjdoucími. Dnes jste králové. Dnes to nikomu vadit nebude. Nepodceňte to. Sejděte se včas. Připravte se. Vyplatí se Vám to. (Na půlnoční překvapení se scházejte klidně od jedenácti. Není to od věci.)Neopakujte se. Půlnoční překvapení. Trocha toho tanyny a mecheche, fajn. Hlavně ale neurčete, že se to divákům líbilo a že chtějí ještě jednou. Nechtějí. Půlnoc už byla. Druhá už nebude. Vydržte. Po půlnoci začne jít skoro každý ples nezadržitelně do prdele. Návštěvníci se rozdělí na dvě skupiny: jedni se motají, nemůžou mluvit, padají, zvrací; druhým se na obličeji neustále objevuje jakýsi kyselý výraz a každou chvíli nadávají pod fousy. Vydržte, za chvíli bude konec. Užijte si to. Je to hektická noc, strašná práce a starosti, vlastně nic zvláštního, nic úžasného. Podruhé už to ale nezažijete.
Tutorial. Bethesda začátky her umí. Netradiční situace (Hra začíná porodem, pohlaví svého avatara si volíte mezi nohama své matky: „Doktore, je to holka nebo kluk?“), plynutí času (Na oslavě svých desátých narozenin potkáte partičku kluků, kteří domlouvají dobrodrůžo – založení vlastního gangu. Vězte, že o pár minut později, v šestnácti letech věku, už ten gang mít budou.), tepání do zdánlivé dokonalosti Vaultu (Zkuste si přečíst báseň, kterou jste dostali k narozeninám. A hned potom se vypravte po stopách Overseera odcházejícího z Vaší oslavy.), oslnění světlem a jiné stylofky (Narodili jste se v podzemí, na světlo nejste zvyklí.) a na konci toho všeho první pohled na zdevastované okolí vošingtónu dí sí. Líbí! Vtáhlo do děje!
Oblivion. Fúze dvou skvělých her, původních Falloutů a bethesďáckého Oblivionu, se povedla! Oblivioňácký styl dialogů – zazoomování na tvář, mimika tváře, všechno nadabované – se spojil s trochu košatějšími replikami a více možnostmi na výběr a funguje to. S odkazem The Elder Scrolls se setkáme i jinde (obchodování, boj na blízko, …), z hlediska herní mechaniky je Fallout 3 vážně takový vypulírovaný Oblivion. Who cares? Vždyť je to dobré, kačere! Už ta volnost… Konzole. Konverze z Xboxu 360 ze hry bohužel jen čiší. Pitomé UI (jde zčásti spravit módem) dialogy počínaje, PipBoyem konče. Různá menu ovladatelná nejlépe z klávesnice (gamepadu) pomíjím (tvorba vzhledu postavy je zářným příkladem). Boj střelnými zbraněmi, který spoléhá na „tahový“ režim V.A.T.S.; v reálném čase netrefíte ani vrata od stodoly. Optimalizace (IMHO) – se sestavou jsem někde okolo doporučených požadavků, hra se stává hratelnou ale jen na minimální detaily. Ještě, že hratelnost s detaily mizí jen zčásti. Čeština. Vypnul jsem, okamžitě. Netušil jsem ale, že jsou ve hře natvrdo přepsané některé textury, kde se objevuje nějaký nápis, na české. Působí to jako pěst na oko…Atmosféra. Hráči Falloutu ví, o čem mluvím. Hráči Oblivionu ví tak z poloviny.